U Povětroně

   V této oblasti došlo 25. listopadu 1833 kolem půl sedmé večer k hromadnému pádu kamenných meteoritů. Podle mineralogického složení byly kameny zařazeny mezi šedé žilkované bronzitické chondrity nejvyššího stupně tepelného postižení (chondrit H6) obsahující 74% křemičitanů a 20% železa s niklem. Tyto chondrity patří mezi nejstarší známé materiály sluneční soustavy, jejichž stáří se pohybuje kolem 4,56 miliard let.

   Tato událost vzbudila ve své době značný zájem. Samotný pád meteoritu, v té době nazývaného povětroň, provázel extrémně výrazný zvukový a hlavně světelný efekt, který byl pozorován v okruhu více jak 200km (120km Vídeň, 110km Opava). Lidé mluvili o ohnivém draku, velkém jak dva domy, ohnivé kouli, co se nad Olomučany rozpůlila, až v Brně lidé vybíhali z domů v domnění, že hoří.

"...bylo pojednou slyšeti z dálky přicházející hukot a šum, který proměnil se posléze v ostré svištění a byl ukončen hromovým rachotem. Současně ozářila se celá obloha mohutným ohnivým sloupem, který dělal dojem hořícího mraku. Po zmizení světelného úkazu bylo slyšeti tři rány dělové po nichž následoval slabší a slabší hukot a praskot... hřmot byl slyšet až na 5 mil vzdálenosti a ohlušující hukot a praskot působil ještě hrůzněji, nežli sám světelný úkaz. Všichni obyvatelé byli tímto zjevem ohromeni. Mnozí utíkali do sklepa, jiní padali na kolena, modlíce se."

Tato událost také zaujala tehdejšího ředitele blanenských železáren, kterým byl Karl Ludwig von Reichenbach. Na základě informací sestavil přesný směr pádu meteoritu a začal s pátrací akcí.

"První objev učiněn od jednoho z blanenských úředníků, který byl od Reichenbacha poslán, aby jda po tehdejší poštovské silnici směrem od Zlaté Studně k Lipůvce vyptával se lidí, co jim známo o onom úkazu. Záhy se dozvěděl, že jistý vozka stěžoval si, že někdo hodil po něm velkým kamenem. Totéž vyprávěl rychtář v Závisti a jistý soused, jménem Komárek, který tvrdil, že když byl osudného dne ve společnosti hajného Hasoně a stál na silnici, pozoroval onen úkaz a zdálo se jim, jakoby hodil někdo po nich kamenem. Když pak druhého dne ještě jednou prohlédl si ono místo, kde stál, nalezl malý kamének.

Tím byl směr povětroně určen a druhého dne vypravil se Reichenbach sám s 25 muži, hledaje od Spešova a Dolní Lhoty k Závisti, a tu nalezeny opět dva úlomky meteoru. Rovněž následujícího dne, kdy hledalo 67 mužů, nalezen značný meteor, vážící pět lotů a příštího dne, kdy hledalo 120 mužů, nalezeny opětně části meteoru, takže celkem nalezeno 7 kousků meteoru ve váze půl libry. Na památku této události nazván na náměstí v Blansku tehda stojící hostinec ´U Povětroně´."

Největší exemplář (125g) našel po 33 letech J. Wankel. Uložen je v Moravském zemském muzeu v Brně, ostatní se nacházejí v Národním muzeu v Praze a v Muzeu přírodní historie ve Vídni.

Úkol pro vás: Rozběhněte se po okolí a zkuste najít aspoň jeden meteorit. A pokud nějaký najdete, tak jej nezapomeňte odevzdat do muzea. Šanci máte asi jako vyhrát v loterii.

Použité citace jsou z knihy J. Pilňáčka: Paměti města Blanska a okolních hradů