Hřiště místo mokřadu

   Kdo by v dnešní době nezaznamenal narůstající sucho a snahy o jeho snížení, potíže se zadržováním vody v krajině. Jde o problémy, které rezonují médii i politickou scénou. Ano, naše země bojuje se suchem, a vlastně Evropa i celý svět.

   Ne tak naše malá vesnice. Naopak, vedení obce se rozhodlo zlikvidovat jeden z posledních mokřadů stavbou sportovního areálu za peníze z dotací. Tuny štěrku a zeminy už pohřbily větší část mokřadu, který tu stával ještě dříve, než samotná vesnice. A s ním pohřbil i životní prostředí obyvatel nejen mokřadů, užitečných živočichů jako bývá rosnička zelená, ropucha obecná, slepýš křehký, užovka obojková, zmije obecná nebo ještěrka obecná. Pro někoho jen obyčejné žáby a hadi, jak jsem se dozvěděl na zastupitelstvu obce, ne však pro stát.

   Podle platné legislativy se jedná o druhy chráněné státem jako silně a kriticky ohrožené a chráněná jsou i jimi užívaná sídla (viz ust. § 50 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a vyhláška č. 395/1995 Sb. se stupni ohrožení). Výše uvedené druhy byly již dříve zaznamenané v nálezové databázi státní ochrany přírody právě v místě stavby sportovního areálu. Bohužel na jejich současný možný výskyt nebyl brán ohled, neboť součástí povolovacího řízení formou veřejné smlouvy nebylo žádné odborné stanovisko o výskytu těchto a příp. i jiných zvláště chráněných druhů živočichů. Také nebyla stanovena zmírňující nebo kompenzační opatření. Sportoviště bylo umístěné a povolené, jakoby nálezová databáze neobsahovala žádný záznam.

   Přitom správně mělo ještě před umístěním stavby dojít od jara do léta k přírodovědnému průzkumu, který by zjistil aktuální stav výskytu zvláště chráněných druhů živočichů a navrhl potřebná opatření, za jakých podmínek bylo možné stavět. Pokud by se prokázalo, že stavba sportoviště bude škodlivá, krajský úřad by před jeho umístěním musel vést správní řízení podle §56 zákona č. 114/1992 Sb. o povolení výjimky ze zákona a vydal by rozhodnutí s vymahatelnými podmínkami.

  K ničemu takovému ale nedošlo.

   Z tohoto důvodu jsem podal podnět na Českou inspekci životního prostředí pro možné porušení §50 a §56 zákona č. 114/1992 Sb. Někdo by oponoval, že jde jen o louku zarostlou rákosím. Ano jde. Ale pokud by každá obec v naší zemi zavezla mokřad a uvážíme-li hustotu osídlení, tento druh biotopu by na našem území prakticky zanikl. A s ním i živočišné a rostlinné druhy, které jsou na něj vázané.

   A ono se vlastně něco podobného již děje. Z naší krajiny mizí vzácné druhy právě pod tlakem civilizace, a to takovým způsobem, že vědci mluví o éře biologického vyhlazení. A k tomu přispěla svým malým dílem i naše obec.

   Jde o jeden z mnoha případů, kdy zákon o ochraně přírody nebyl v praxi správně použit. Vedení obce selhalo po morální stránce, neboť pokračující likvidace mokřadu sportovištěm je totiž více než kontroverzní. Přitom by se naše obec naopak mohla chlubit, že by měla nové sportoviště a vedle něho (příp. jako jeho součást) i mokřad. Jeho význam by pak stačilo popsat na informační tabuli. Argument obce, že v návrhu sportoviště původně uvažované jezírko nepovolily České dráhy neobstojí. Uměle vytvořené jezírko v areálu protkaném mlatovými cestami přírodní mokřad nenahradí.

   Máme tedy za velké peníze nové sportoviště, ale pokračováním stavby přijdeme o zbytek zajímavého mokřadu, který šlo více ochránit a o jeho významu informovat. Kolik obcí má sportoviště a kolik má mokřad? Mohli jsme mít oboje, ale budeme mít jen to, co lze nalézt ve většině obcí. Naopak existují obce, které si mokřady chrání a dokonce je uměle vytvářejí. K nim naše obec zatím ale nepatří.

René Bedan