Na Vápnech

   Kopec Na Vápnech nebo též Vápna či Vápno se nachází mezi Spešovem a Jestřebím. Jeho název vychází z horniny, která se tu nachází. Jde o lasturový neboli řasový vápenec s množstvím zkamenělin.

   Tento druh horniny je tradičně místními využíván pro stavební činnost. Na vrcholu kopce byl dokonce v minulosti otevřen i malý lom, který zanikl v šedesátých letech minulého století. V rámci rozorávání mezí a likvidace remízků tak padl za oběť i tento zajímavý krajinný prvek s keři a stromy, který plnil významnou biologickou funkci. K lomu se váže také jedna zajímavá historka.

   Jeden místní sedlák, který byl majitelem pozemku s lomem, sbíral kameny z pole a při jejich vysypání do lomu mělo dojít k propadu a kameny se s rachotem zřítily do podzemí. Nebylo by to překvapivé. Kde je vápenec, jsou i krasové jevy. Podzemní prostory tohoto vápencového reliktu tedy na své objevitele teprve čekají. Protilehlý kopec za Rájcí s názvem Kleneč má shodné geologické složení. V literatuře je také zmínka o propadech. Je to dáváno do souvislosti se zaniklým hradem na tomto kopci. To ale není moc pravděpodobné, asi šlo o dřevěnou tvrz. Propady měly spíš geologický než antropogenní původ. 

A kde se uprostřed polí vzal třetihorní vápenec?

   Pro zodpovězení otázky je třeba se vrátit asi o 15 milionů let zpět do geologické minulosti Země. Důvodem je totiž poslední mořská záplava, která postihla území Moravy v mladších třetihorách v období zvaném miocén (před 23 až 5,3 miliony lety). Vlivem tektonické činnosti byla tzv. karpatská předhlubeň, území od Vídně až po hranici s Polskem, zaplaveno od jihu mořem.

   Toto mělké teplé moře pulzovalo životem, takže vápenné schránky mořských živočichů lze nyní již zkamenělé (fosilizované) najít na kamenech. A nebyly to jen vápenaté schránky, které stály u vzniku vápencového útesu. Byly to i červené řasy (tzv. ruduchy), které mají horninotvorné schopnosti. Na povrchu svého těla dokážou vázat uhličitan vápenatý, takže po zkamenění vzniknou tzv. řasové vápence světle šedožluté barvy. Oproti tomu vápence z nedalekého Moravského krasu, které jsou modrošedé, jsou mnohem starší (asi 350 miliónů let), neboť pocházejí z prvohor (devon).

   Vápence vznikly stmelením skořápek a ulit měkkýšů (jsou tzv. organodetritické) a jsou tedy středně zrnité s jemně pórovitou strukturou. Oproti nedalekému vrchu Kleneč v Rájci obsahují méně řasového detritu.

   Schránky jsou v kamenech dochovány od drobných částí až po celé kusy, proto lze určit i konkrétní druhy měkkýšů. Hojně se v nich vyskytují různé druhy mlžů (Bivalvia) a plžů (Gastropoda).

   Tato paleontologická lokalita pronikla i do odborné literatury. Poprvé ji publikoval prof. Anton Rzehak v odborném vědeckém časopise Verhandlungen der k. k. geologischen Reichsanstalt v roce 1905. 

Zkameněliny z druhohor

   Zkameněliny se dají najít i na druhé straně Spešova, a to v pískovém lomu. Sice je to jen několik minut chůze od kopce Vápno, ale z geologického hlediska opouštíme mělké moře mladších třetihor a ocitáme se téměř na konci druhohor (asi 85 milionů let), konkrétně ve svrchní křídě a opět na dně moře.

   Zkameněliny se tu ovšem nacházejí podstatně hůře. Pokud bude mít člověk štěstí, tak najde třeba kousek druhohorního korálu, mechovky nebo ježovky. Anebo dokonce i žraločí zub. Bohužel ani se štěstím asi nenajde žádného dinosaura, jehož zbytky se na mořském dně obtížně zachovají.

   Při pohledu na kámen s pozůstatky mořského života, druhohorního nebo třetihorního, si člověk může uvědomit spoustu věcí. Nejen to, že z pohledu geologického vývoje Země je naše bytí směšně krátké, ale třeba i to, že i malé formy života mohly vytvořit dnešní mohutné skály a zanechat v kameni svůj otisk.

   Jakou stopu po sobě zanechá člověk? Vystřídá současné geologické období (holocén) období lidské sebestřednosti a bezohlednosti (antropocén) plné různých druhů odpadů s mizejícími ekosystémy?

   Na lokalitě Vápno bylo doposud nalezeno přes třicet druhů živočichů. Dále také neidentifikovatelné druhy a rody ruduch. 

1) kamenná jádra nor červů z čeledi Serpulidae

2) z kmene měkkýši nálezy 18 druhů a rodů mlžů (Bivalvia) a 17 druhů a rodů plžů (Gastropoda),

3) z členovců nález jednoho rodu lasturnatky (Ostracoda)

4) z ostnokožců neidentifikovatelné druhy a rody ježovek (Echinoidea)

5) z obratlovců nález jednoho druhu paryby a jednoho druhu ryby

6) z rostlin nálezy neidentifikovatelného rodu kmene ruduch (Rhodophyta) 

Druhy měkkýšů, nalezených na lokalitě Na Vápnech (viz Osvaldová 2011)

Mlži:

• Glycymeridae glycymeris medardi
• Lucinidae Lucina sp.
• Mactridae Lutraria sp.
• Pectinidae Chlamys latissima
• Veneridae Tapes cf. venula
• Cassidae Cassis cf. saburon
• Cassidae Fussus cf.virgineus
• Cypraeidae Cypraea sp.
• Ficidae Pyrula condita
• Ficidae Pyrula geometra
• Rannellidae Ranella cf. marginata
• Rannellidae Tritonium sp.

Plži:

• 1. Vermetidae Lamintina intorta
• 2. Volutidae Voluta sp.
• 3. Xenop horidae Xenophora deshayesi

Použitá a doporučená literatura:

Hladilová, Š. - Zdražílková, N. (1989): Paleontologické lokality karpatské předhlubně na Moravě. - Skripta PřF UJEP, 107 str., Brno.

Novák, Z. (1975): Spodnobadenské vápence karpatské předhlubně. - MS - disertacní práce, PřF MU, 222 str., Brno.

Novák Z. - Pálenský P. (2000): Neogen v okolí Brna. - In: Müler P., Novák Z. et al. (eds) - Geologie Brna a okolí, 30 - 37, CGS, Praha.

Osvaldová, E. ( 2011): Měkkýši mělkovodních facií spodního badenu karpatské předhlubně na Moravě. - Diplomová práce, 105 str., Brno. Ke stažení zde.

Paulík, J. (1953): Zpráva o geologickém výzkumu lithothamniových vápenců na Moravě. - MS - závěrecná zpráva ÚÚG, Brno.

Rzehak, A. (1905): Der Leithakalk vom Vapno - Berge bei Reitz. - Verh. der k. k. Geol. Reichsanst., 12, 267 - 269, Wien.

Autor: René Bedan